Zvláštnosti látkové výměny u dětí

Dětský organizmus začíná od narození dostávat všechny potřebné látky z vnějšího prostředí – potravou, vdechováním vzduchu, vodou. Tělesné exkrementy naopak vylučuje do vnějšího prostředí. Tyto vzájemné vztahy mezi organizmem a vnějším prostředím nazýváme látková výměna. Proces výměny zahrnuje několik po sobě jdoucích fází - vstřebávání ve střevním traktu, buněčné procesy zpracování, plastické procesy zhromažďování a výdeje energie. U dětí se na rozdíl od dospělých část energie spotřebuje  na růst a ukládání hmoty, a to je jedna  ze základních zvláštností rostoucího organizmu.

Jednou z nejhlavnějších základních částí tohoto složitého biologického procesu je výživa. Intenzivní růst a vývin dítěte vyžadují zvýšenou potřebu jednotlivých složek potravy. Základní zvláštností rostoucího organizmu je intenzita látkové  výměny. Správný režim  stravování zabezpečuje dítěti dobré zdraví, normální fyzický vývin, odolnost vůči negativním účinkům zevního prostředí a proti infekčním nemocem. Pokud hovoříme o správném stravování, máme na mysli především charakter potravy, kterou dítě  konzumuje. Potrava je totiž  základním zdrojem látek, které jsou nevyhnutelné pro růst a vývoj  dětského organizmu. Plnohodnotná výživa dítěte musí obsahovat  ve správném poměru všechny základní  potravinové složky: bílkoviny, tuky, uhlohydráty, minerály, vitamíny a vodu. V organizmu je látková výměna třech základních výživných látek – bílkovin, uhlohydrátů a tuků - těsně spojená a vzájemně se reguluje. Zvlášť velký význam mají pro dětský organizmus bílkoviny. Vyjímečnost bílkovin je v tom, že jsou  nejdůležitějším stavebním materiálem pro stavbu nových buněk, tkání  a orgánů.

Část potravinových látek zabezpečuje energetické ztráty. Dětský organizmus nepřetržitě vydává energii, aby si udržel stálou tělesnou teplotu, aby si zabezpečil normální funkci vnitřních orgánů, činnost svalů a další fyziologické procesy. Nepřetržitá činnost srdce, plic, trávicí soustavy, ledvin, svalové hmoty – to všechno je spojené se ztrátou energie.

Jednou ze zvláštností prvních let života dítěte je zvýšená aktivita a pohyb. Během her dítě ztrácí víc energie než  dospělý člověk při středně fyzickém pracovním nasazení. Tato energetická ztráta se musí nahradit látkami, které se dostávají do organizmu s potravou. Množství energetických ztrát se zvyšuje během studených zimních měsíců, a také při tělesných cvičeních. A to vše je potřeba brát do úvahy při organizaci dětského stravování. Kromě účasti na produkci energie a tvorbě nových buněk, podporují výživné látky i obranyschopnost organizmu. Například bílkoviny, tuky a vitamíny se aktivně podílejí na vytváření imunity, tzn. na odolnosti dětského organizmu vůči infekčním onemocněním.

Zvláštnosti trávicích orgánů u dětí

Čím je dítě menší, tím více se jeho trávicí orgány odlišují od trávicích orgánů dospělého člověka. Vědomosti o těchto zvláštnostech jsou důležité  při organizování správného stravování dětí. K těmto  zvláštnostem je třeba především zařadit objem žaludku. Čím je dítě menší, tím je menší i tento objem. Například žaludek novorozence po porodu  má objem 30 -35 ml  a u ročního dítěte už 250ml. Sliznice ústní dutiny, hltanu, žaludku  a střeva  je jemná, bohatě prokrvená a lehce zranitelná.

Kyselost žaludečních šťáv a  síla trávicích enzymů, stejně jako síla enzymů slinivky  břišní a střevního traktu, je nejnižší u nejmenších dětí. Trávicí orgány dětí se neustále vyvíjejí. Zvětšuje se jejich objem, jejich funkce se zdokonalují. Právě proto funkční přetížení trávicích orgánů  v dětském věku často způsobuje akutní žaludeční a střevní onemocnění neinfekčního původu. Funkční přetížení způsobuje překrmování, jednostranná strava a podávání jídel a produtků, které nejsou vhodné pro daný věk dítěte.

Děti a jejich chuť k jídlu

Na  zabezpečení normálního a  plnohodnotného trávení potravy v žaludku má velký význam chuť k jídlu. Ruský vědec I.P.Pavlov, který považoval apetit  za první a  mohutný podnět pro činnost žláz žaludku, řekl: „Všichni vědí, že normální a užitečné stravování je stravování s chutí a s prožitkem, jakékoliv jiné stravování, stravování na příkaz se považuje za větší či menší zlo.“ V důsledku toho, že u dětí žaludek produkuje menší množství šťáv a nejsou tak silné jako u dospělých,  mají děti často sníženou chuť k jídlu.

Dobrou chuť k jídlu  podporuje každodenní přijímání potravy v přesně určeném čase, protože v takovém případě v  momentě následujícího příjmu potravy začíná žaludek vylučovat šťávy, které probouzejí chuť k jídlu, tzn. potřebu nového příjmu potravy. Stav nervového systému dítěte má také velký vliv na jeho apetit. Zhoršení chuti k jídlu  může vyvolat pocit fyzické bolesti, nepříjemně silný zážitek, trest, lítost. Nucení do jídla má také značný vliv na chuť k jídlu u  dítěte, protože  u něho může  vyvolat negativní vztah k celému procesu přijímání potravy  –  k potravě, podmínkám a  prostředí, k těm co ho krmí. Nesprávně dělají někteří rodiče, kteří zjistili oblíbené jídlo dítěte a začínají ho krmit jen tímto jídlem - jednostranná potrava je pro zdraví škodlivá -  vyvolává přesycení organizmu  některými látkami  a nedostatek látek jiných. U dítěte krmení jedním druhem potravy pak časem může vyvolat dokonce i odpor k tomuto původně oblíbenému jídlu. Na chuť k jídlu u dítěte mají vliv i roční období a nemoci. Během léta se  chuť k jídlu o něco snižuje, naopak se zvyšuje potřeba příjmu tekutin. Z onemocnění, které zhoršují chuť k jídlu, je třeba připomenout angínu a zánět krčních mandlí, chronický zánět uší, poruchy centrálního nervového systému i zubní kazy.

Postup potravy organizmem

Když se potrava dostane do dětského organizmu, podrobí se celé řadě přeměn. Počátkem tohoto řetězce je proces trávení, ke kterému dochází v ústní dutině, žaludku a střevu. Na potravu tady působí  speciální látky – enzymy, které ji rozkládají a mění její chemické složení. Enzymy jsou látky bílkovinného původu, proto mají na jejich aktivitu vliv mnohé faktory - především teplota a  kyselost nebo zásaditost prostředí, ve kterém se nacházejí. Jedny enzymy působí  jen v kyselém prostředí, druhé v zásaditém. V tom spočívá výběrové působení enzymů. Mimo to mají enzymy specifické účinky, tzn. že každý enzym působí na určitou látku  nebo na určitou strukturální část molekuly látky. Enzym musí  zapadat do molekuly  jako klíč do zámku.

Trávicí enzymy u dětí mají své zvláštnosti. Jednou z nich je stupeň jejich aktivity v závislosti na věku. Čím je dítě menší, tím má nižší stupeň aktivity enzymů U kojenců je aktivita trávicích enzymů nejnižší. Proto se mléko a mléčné produkty, které v sobě obsahují některé enzymy, považují za nejlepší potraviny pro děti, hlavně však mateřské mléko pro děti do jednoho roku. Podle stupně růstu a vývoje dítěte se aktivita enzymů v jeho organizmu postupně zvyšuje.

Trávení potravin v dutině ústní

V ústní dutině se potrava rozmělní díky jejímu rozžvýkání. Žvýkání má pro proces trávení velký význam, protože pečlivě rozkousaná potrava se v žaludku a ve střevu zpracuje lépe. Ústní dutina novorozenců a kojenců je přizpůsobená k sání, tedy k požívání tekuté potravy, kterou není nutné rozmělňovat. V ústech se potrava smíchá se slinami, které produkuje šest slinných žláz. Pečlivé rozžvýkání potravy podporuje vyšší produkci slin. Nejdůležitější je, že se na látky kyselé chuti dostávají zásaditější sliny a naopak. Tímto způsobem sliny neustále smývají, rozřeďují a neutralizují dráždivé prvky a chrání sliznici ústní dutiny. Slinné žlázy dětí v prvním půlroce  života vylučují zanedbatelné množství slin. Kojenci ani nepotřebují tolik slin, protože dostávají tekutou potravu. Ke konci prvního půlroku života u kojenců zaznamenáváme nadbytečné slinění. Sliny, které zvlhčují potravu, podporují lehčí polykání a přechod přes hltan. Obsahují enzym amylázu, která štěpí škrob. Regulace vylučování slin je  reflexní děj. Významný ruský vědec I.P.Pavlov dokázal, že chuť potravy, její vůně a vzhled způsobují podráždění centra pro vylučování slin ve velkém mozku. Z ústní dutiny se potrava dostává do hltanu, a potom do žaludku.

Trávení v žaludku

V žaludku potrava zůstává 2-4 hodiny. Během této doby se potrava chemicky zpracovává pod vlivem enzymů a žaludečních šťáv, které jsou produkovány mnohočetnými žlázami sliznice žaludku. Žaludeční šťávy obsahují hlavně kyselinu solnou a enzymy, které štěpí bílkoviny. U kojenců obsahují žaludeční šťávy enzym, který mění mléko na hrudky, a tím zároveň ulehčuje přeměnu mléčných bílkovin. Kyselost žaludečních šťáv kojenců je podstatně nižší než u starších dětí a u dospělých. Žaludeční stěny vstřebávají zanedbatelné množství solí, cukru a vody.

Trávení ve střevním traktu

Ze žaludku se potravinová masa postupně uvolňuje do první části střev – dvanácterníku. Dostávají se sem i sekrety  ze slinivky břišní a jater. Šťávy ze slinivky obsahují enzymy, které se zúčastňují přeměny nejdůležitějších potravinových látek – bílkovin, tuků a uhlohydrátů. Játra produkují žluč, která když se dostane do dvanácterníku, podporuje lepší přeměnu tuků. Úloha žluče tím nekončí -  zesiluje pohyb střev, aktivuje činnost některých enzymů, ale také potlačuje růst a vývoj choroboplodných zárodků. Pod vlivem enzymů slinivky břišní se bílkoviny štěpí na drobnější částice, až na aminokyseliny. Aminokyseliny jsou materiálem, ze kterého se v organizmu  vytvářejí vlastní bílkoviny. Při dalším pohybu potravinové masy ve střevě na ni  působí střevní šťávy, které produkují mnohočetné žlázy, které se nacházejí ve stěně tenkého střeva. Potravinová masa má v tenkém střevě podobu kaše, nasycené různými šťávami. Díky pohybové funkci střev, která se nazývá peristaltika, se potravinová masa  přemísťuje po tenkém střevě, postupně se tráví, rozpadá se na jednoduché chemické látky, které se  vstřebávají. Nestrávené zbytky potravinové kaše potom postupují do tlustého střeva, kde dochází k intenzivnímu vstřebávání vody. Kromě toho tlusté střevo obývá velké množství bakterií,  které rozkládají nestrávenou potravu. Část potravinové masy spolu s uhynulými bakteriemi a odloupanými buňkami sliznice střeva vytváří výkalovou hmotu, která se dostává ven z organizmu přes konečník. Stolice obsahuje i nevelké množství vody.

Co se děje s živinami  po strávení potravy? Vlivem enzymů trávicích šťáv se stávají chemické sloučeniny potravy tak jednoduché, že volně pronikají přes slizniční povrch střeva a vstřebávají se. Největší  schopnost vstřebávání  má slizniční povrch tenkého střeva. Tato část střevního traktu má velký povrch díky záhybům, výstupkům, ale také díky drobným vlásečnicím, klkům. Rozpustné látky, které se nacházely v potravinové kaši, se rytmickým pohybem klků vstřebávají a dostávají  se do mezibuněčné tekutiny – lymfy, ale také do krevních kapilár, a odtud se dostávají  po lymfatických a krevních cestách do celého organizmu.

Úloha jater při trávení a látkové výměně

Velký význam v procesu trávení a látkové výměny mají játra. Tento orgán můžeme nazývat centrální laboratoří lidského organizmu. Výživné látky, které se vstřebaly  v tenkém střevě se prostřednictvím cév dostávají do jater, které pokračují  ve zpracování uhlohydrátů, tuků a bílkovin. Část zůstává v játrech a ukládají se v podobě zásob -  například dobře  ve vodě rozpustná glukóza se ukládá v podobě těžko rozpustného glykogenu. Při nedostatku glukózy v organizmu se glykogen může opět přeměnit na glukózu. Kromě glukózy se v játrech ukládá i nevelké množství tuků a bílkovin. Ale v játrech se zásoby potřebné pro lidský organizmus nejen hromadí. Z produktů strávené potravy se v játrech tvoří nové látky, vlastní lidskému organizmu - především bílkoviny. Ve střevním traktu se společně s užitečnými a potřebnými   látkami vstřebávají i  jedovaté produkty, které se vytvořily  v důsledku rozkladu potravy bakteriemi v tlustém střevě, nebo jedovaté látky, které se do těla dostaly spolu s  potravou. Játra je aktivně zneškodňují, a plní  tak zároveň ochrannou funkci.